6. únor - osudové datum pro dva hrdiny

Valentin Rudický a Jiří Jirovský. Dva hrdinové, které spojuje nejen osudové datum.

Po mém článku k připomenutí národního hrdiny, významného protifašistického bojovníka a našeho rodáka z místních Sobůlek, Valentina Rudického, který vyšel v Halo novinách před Vánocemi, jsem obdržel mnoho ohlasů. Krom poděkování jsem získal i další zajímavé informace.

Třeba, že ze svého rodiště se spolu s rodinou nejdříve odstěhoval za prací do Zlína a jelikož byl velmi zručný švec, dostal bez zbytečných okolků práci u tehdy dobře prosperujícího Batě. Po nějaké době ho však, po udání velmi dobře fungujících továrních špiclů, pro jeho levicové názory a pomoc mnoha stejně vykořisťovaných kamarádů, propustili.

Po návratu na rodné Slovácko pracoval jako dělník v kyjovských sklárnách, které v té době byly také jedním ze středisek dělnického hnutí na Kyjovsku. Po válce bylo hrdinovi Valentinu Rudickému (*6.2.1897, † 21. 12. 1944) uděleno vyznamenání Československého Válečného kříže in memoriam. Tolik tedy k doplnění jeho krátké, ale velmi aktivní životní cesty, než ji násilně ukončili fašisté.

Asi by bylo zbytečné se ptát, zda si v místech jeho působení volení představitelé tohoto hrdinu připomínají. My však nezapomínáme.

Rudický

6. únor je spjat s dalším bojovníkem za svobodu Československa, partyzánem Jiřím Jirovským. Zatímco u Valentina Rudického je to datum narození, mladičkému Jirkovi se tento den stal osudným, přestože již část republiky zažívala radost z osvobození.

Jiří Jirovský byl v té době členem 1. československé partyzánské Brigády Jana Žižky z Trocnova. Počátkem února 1945 byl vyslán majorem Murzinem jako spojka k oddílu Olga, se kterým se spojil dne 5.2.1945 v prostoru Ždánického lesa. Následujícího dne Jiří a pět dalších partyzánů odpočívali v hájovně místního zaměstnance polesí Stanislava Dunaje „U zlatého jelena“. Již se chystali k odchodu, když byli překvapeni oddílem jagdkomanda posíleného devíti četníky z místních vybraných posádek. Po krátkém a nerovném boji se sice partyzánům podařilo uniknout, ale Jiří byl před hájenkou těžce zraněn. Byl dovlečen do hájenky, kde svým zraněním po krutém výslechu podlehl.

I jemu po válce udělil prezident republiky vyznamenání Československého Válečného kříže s právem užívat titul „Hrdina“.

K uctění památky Jiřího Jirovského, ale i památky dalších hrdinů, kteří bojovali proti teroru německého fašismu, se scházíme tradičně 8. května právě na místě bývalé hájenky. Nyní je zde postavena mohyla s nápisem „My bojovali – vy přísahejte. My dali krev a životy. Vy dejte lásku a nedejte nikdy zapomenout.“ Tato slova jsou platná dnes víc, než kdy jindy.

Sto metrů od této mohyly je i pomník Jiřího Jirovského. Dne 6.2.2020 k němu položili občané Ždánic kytičku a tento vzkaz „Milý Jiří. Ač je to již 75 let, NEZAPOMÍNÁME. Naopak. Máme upřímnou úctu k Tobě a k Tvé oběti“.

Co dodat? Snad jen, že oba hrdinové milovali život a v boji za svobodu neváhali položit své životy. A tak si, jako projev naší úcty a našeho vděku, připomeňme jejich oběť, ale i život. Právě dnes – 6.2.2021, tedy v den, který byl pro ně oba dnem osudovým …

Čest Vaší památce!

Ivo Pojezný, poslanec PSP ČR (KSČM)

DSCN6343